O železnici v Itálii
„Italské železnice“ kdysi vyvolávaly dojem špinavých vlaků, běžných zpoždění a špatných služeb, ale v posledních letech se rychle zlepšují.
Italské státní dráhy byly v roce 2001 plně privatizovány oddělením správy infrastruktury od provozu vlaků. Správu infrastruktury převzala společnost Rete Ferroviaria Italiana (dále jen RFI) a provoz vlaků společnost Trenitalia. Italské státní dráhy však jako společnost nezanikly a nadále existují jako holdingová společnost RFI a Trenitalia.
Běžní cestující, kteří nejsou železničními nadšenci, si mohou situaci zjednodušit tak, že se společnost po privatizaci změnila na Trenitalia. Za zmínku však stojí, že její symbol „FS“ pochází ze zkratky názvu Italských státních drah, tedy „Ferrovie dello Stato“.
Na těchto stránkách také při představování železničních vozidel Trenitalia uvádíme před označením typu vozidla „Italské státní dráhy“.
O společnosti Italo
Tato vysokorychlostní železnice, otevřená v roce 2012, se vyznačuje sytě červenými soupravami v odstínu červeného vína. Jezdí především na lukrativních trasách, jako jsou Milán–Řím a Benátky–Řím, a přímo konkuruje vlakům Frecciarossa společnosti Trenitalia. Není divu, protože s Trenitalií sdílí tratě spravované společností RFI. To, co by bylo v Japonsku nemyslitelné, se zde skutečně děje.
Nelze to vysvětlit pouze prostým „oddělením infrastruktury od provozu“. Vstup společnosti Italo na trh umožnil takzvaný „zákon o otevřeném přístupu“, který byl přijat s cílem liberalizovat železniční dopravu v celé Evropě.
Pro RFI nebyl vstup společnosti Italo vůbec vítaný, přestože po oddělení infrastruktury a provozu patřila do stejné podnikové skupiny jako Trenitalia. RFI proto otevřeně kladlo Italu různé překážky, například zdržovalo zahájení provozu kvůli údajným nedostatkům v jeho žádostech nebo mu zpočátku povolovalo využívat terminály pouze na předměstských stanicích. (V současnosti Italo používá stejné terminálové stanice jako Trenitalia.)
Ke zlepšení železničních služeb společnosti Trenitalia pravděpodobně výrazně přispěl také vstup společnosti Italo na trh.
Kategorie vlaků Trenitalia
Mezi 3 hlavní kategorie vlaků vyšší kvality společnosti Trenitalia patří Frecciarossa, Frecciargento a Frecciabianca. Jejich názvy v italštině znamenají „červený šíp“, „stříbrný šíp“ a „bílý šíp“. Jsou to „tři šípy“ společnosti Trenitalia. (Podle barev italské vlajky by mohly být také „červený“, „bílý“ a „zelený“, ale možná mají „červený“, „stříbrný“ a „bílý“ nějaký kulturní význam.)
Nejvyšší provozní rychlost činí u vlaků Frecciarossa 300 km/h, u Frecciargento 250 km/h a u Frecciabianca 200 km/h, takže mezi nimi jsou pravidelné rozdíly po 50 km/h. Na stejném úseku je jízdné rovněž vyšší v pořadí podle nejvyšší provozní rychlosti, tedy čím kratší je doba jízdy, tím vyšší je cena.
Protože však mají Frecciarossa, Frecciargento a Frecciabianca s výjimkou některých úseků v zásadě odlišné trasy, nelze je jednoduše přirovnat ke spojům Nozomi, Hikari a Kodama na trati Tókaidó šinkansen.
Trenitalia souhrnně označuje spoje Frecciarossa, Frecciargento a Frecciabianca jako „Frecce“.
Pod názvem „Frecce（Frecce）“ je expresní vlak „InterCity（InterCity）“ a jeho noční varianta se nazývá „InterCity Notte（InterCity Notte）“.
Jako běžný vlak se všemi zastávkami je k dispozici „Regionale“ a jako rychlejší takzvaný rychlík za stejnou cenu „Regionale Veloce“.
| Název | Význam a charakteristika |
|---|---|
| Frecciarossa | Červený šíp (maximální provozní rychlost 300 km/h) |
| Frecciargento | Stříbrný šíp (maximální provozní rychlost 250 km/h) |
| Frecciabianca | Bílý šíp (maximální provozní rychlost 200 km/h) |
| InterCity | Expresní vlak (denní) |
| InterCity Notte | Expresní vlak (noční) |
| Regionale | Osobní vlak (zastávkový) |
| Regionale Veloce | Osobní vlak (zrychlený) |
Existují také mezinárodní vlakové kategorie, jako je „EuroCity“ a jeho noční varianta „EuroNight“.
Vysokorychlostní vlaky společnosti Trenitalia
Italské státní dráhy ETR450 řady（FS Class ETR 450）
Jde o první sériově vyráběný Pendolino. „Pendolino“ označuje vozidlo s naklápěcí skříní vyvinuté v Itálii a pro italské železnice, které se klikatí horskými oblastmi, šlo o nepostradatelnou technologii. Dějiny vysokorychlostní železnice v Itálii jsou dějinami Pendolina.
Do pravidelného provozu byl uveden v roce 1988 a vyřazen byl v roce 2015.
Díky roztomilému tvaru a historickému významu má mnoho společného s japonským šinkansenem řady 0. (Řada 0 zahájila provoz v roce 1964, takže období, kdy hrály významnou roli, se výrazně liší.)
Řada ETR460 Italských státních drah (FS Class ETR 460)
Jde o 2. generaci Pendolina. Přestože je to starší souprava, dodnes je v provozu pod názvem Frecciabianca („Bílý šíp“).
Po typu ETR450 jej vyvinula a vyrobila železniční divize Fiatu (Fiat Ferroviaria).
Elektrická jednotka italských státních drah řady ETR600 (FS Class ETR 600)
Jde o 3. generaci Pendolina. Je provozována pod názvem „Frecciargento (Stříbrný šíp)“. (Nátěr na fotografii není nátěrem „Frecciargento“.)
Pendolino mělo být symbolem italské železniční techniky a národním klenotem, ale bohužel železniční divizi Fiatu koupil francouzský Alstom a vozidla typu ETR600 byla vyvinuta již pod značkou Alstomu.
Ironií je, že typ ETR600 (Alstom Nuovo Pendolino) se stal celosvětovým hitem a rozšířil své odbytiště do Číny, Španělska, Švýcarska, Polska a dalších zemí.
Lokomotiva Italských státních drah řady E414 (FS Class E.414)
Byla vybudována nová vysokorychlostní trať zvaná Direttissima, díky níž již v některých úsecích nebylo nutné naklápění vozové skříně. Typ ETR500 byl vyvinut pro další zvýšení rychlosti jako „vysokorychlostní železniční vozidlo, které není Pendolino“. Jde o vozidlo s centralizovaným pohonem.
E414 je nový název 1. generace řady ETR500, který ji odlišuje od 2. generace. Používá se pro soupravy „Frecciabianca“ (Bílý šíp). (Nátěr na fotografii není nátěrem „Frecciabianca“.)
Řada ETR500 Italských státních drah (FS Class ETR 500)
Jedná se o 500 typ z 2 generace.
Je provozován pod názvem „Frecciarossa“ (Červený šíp).
Zde jsou vedle sebe typy ETR500 a ETR1000.
Italské státní železnice, třída ETR1000 (FS Class ETR 1000)
Spolu s řadou ETR500 je provozována pod značkou „Frecciarossa“ (Červený šíp). Maximální provozní rychlost činí 300 km/h, zatímco konstrukční rychlost dosahuje 400 km/h.
Vyrábí je společnost Hitachi Rail Italy, dceřiná společnost Hitachi. Stejně jako šinkansen používá tato souprava distribuovaný pohon.
Někdy se označoval také jako typ ETR400 (ETR 400), ale v současnosti se zdá, že i oficiální web Hitachi Rail Italy jednotně používá označení typ ETR1000 (ETR 1000).
Někdy se mu také říká „Frecciarossa 1000“.
Působivý tvar v kombinaci s nátěrem připomíná „obří housenku“. Při otevírání a zavírání krytu spřáhla vypadá, jako by rovně prorážela otvor do nástupiště.
Vícečočkové světlomety vypadají působivě, i když zároveň trochu připomínají hmyzí oči.
Běžné vozy Trenitalie
Italské státní dráhy, třída E402 (FS Class E.402)
Navzdory svému vzhledu je tato elektrická lokomotiva schopna jízdy střední až vysokou rychlostí a používá se především k tažení osobních vozů vlaků „InterCity“.
Elektrická lokomotiva Italských státních drah řady E464 (FS řada E.464)
Lokomotivy třídy E464 jsou běžné elektrické lokomotivy, které táhnou osobní vozy vlaků kategorie „Regionale“.
Řada MDVC Italských státních drah
Označení „TE“ na boku vozidla znamená elektrickou lokomotivu. Označení „TD“ by znamenalo dieselovou lokomotivu.
Je to idylická scenérie, která má daleko k světu s maximální provozní rychlostí 300 km/h.