Co vidět v Železničním muzeu
Železniční muzeum v Ómiji ve městě Saitama je jedním z největších železničních muzeí v Japonsku. Bylo otevřeno v 2007 jako součást projektu k 20. výročí založení JR East a v 2018 byla otevřena jižní budova a kompletně obnovena stálá expozice hlavní budovy.
Jako významné kulturní památky Japonska byly označeny parní lokomotiva typu 150 (lokomotiva č. 1), první japonská parní lokomotiva, císařský vůz č. 1, první generace, první japonský vůz určený výhradně pro císaře, a elektrický vlak typu Nade 6110, předchůdce příměstských elektrických vlaků.
Vystavena je také řada dalších cenných kolejových vozidel, například elektrická lokomotiva typu EF55 a parní lokomotiva typu 7100 Japonských národních drah zvaná „Benkei“.
Nechybí ani řada interaktivních exponátů, které zábavnou formou vysvětlují fungování železnice, například miniaturní vlak k řízení, ve kterém si na venkovní trati můžete vyzkoušet řízení vlaku.
Parní lokomotiva JNR typu 150 (lokomotiva č. 1)
Japonská železnice zahájila provoz 14. 10 1872 (5. roku éry Meidži) na trati mezi Šimbaši a Jokohamou. Parní lokomotiva Japonských státních drah řady 150 byla vyrobena v 1871 (4. roce éry Meidži) britskou společností Vulcan Foundry a dovezena při příležitosti zahájení železničního provozu v Japonsku. Je to první japonská parní lokomotiva. Je známá pod přezdívkou „lokomotiva číslo 1“. V 1997 byla jako první železniční vozidlo prohlášena za významnou kulturní památku Japonska.
Parní lokomotiva JNR řady 150 (lokomotiva č. 1) byla v roce 1911 (44. rok období Meidži) odprodána železnici Shimabara v prefektuře Nagasaki. Poté, co pomáhala zajišťovat provoz v počátcích této společnosti, byla v roce 1930 (5. rok období Šówa) vrácena ministerstvu železnic k uchování. Při jejím vrácení nechal zakladatel železnice Shimabara, Mototaró Ueki, na desku vypsat své pocity slovy „Nesmírný smutek z loučení“.
Parní lokomotiva Japonských státních drah řady 7100, číslo 2 „Benkei“
Parní lokomotivy JNR řady 7100 jsou tendrové parní lokomotivy vyráběné americkou společností H. K. Porter od roku 1880 do roku 1889. Tento stroj je lokomotiva č. 2, známá pod přezdívkou „Benkei“. Je na něm možné vidět typické prvky parních lokomotiv z období dobývání amerického Západu, například čelní odražeč dobytka a charakteristický komín zvaný diamond stack. Lokomotiva byla dovezena při otevření státní železnice Horonai, první železnice na Hokkaidu.
Společnost H. K. Porter byla výrobcem lokomotiv se sídlem v Pittsburghu v Pensylvánii. „369“ označuje výrobní číslo a „1880“ rok výroby.
Třída 7100 byla vyrobena v počtu 8 vozů, dochovalo se však pouze 2 vozů včetně jednotky 3 „Benké“. Z 1 vozů je v Železničním muzeu v Kjótu vystavena jednotka 1 „Jošicune“ a zbývající 1 vozy jsou vystaveny v Otaruském městském muzeu, včetně jednotky 6 „Šizuka“.
Informace o exponátech, jako je lokomotiva Jozey, v Kjótském železničním muzeu najdete v článku níže.
Osobní vůz Kaitakuši
Benkei táhne osobní vůz Kaitakushi. Jednalo se o luxusní osobní vůz určený vysokým vládním představitelům, včetně představitelů Komise pro rozvoj Hokkaida, a byl dovezen ze Spojených států při otevření železnice Horonai.
Horonai se v japonštině obvykle vyslovuje „Horonai“, název však pochází z ainuského slova „Poronai“, které znamená „velká řeka“. Na voze Kaitakushi je uveden nápis „PORONAI RAILWAY OF HOKKAIDO“.
Parní lokomotiva JNR třídy 1290 „Zenkō“
Parní lokomotiva národních drah typu 1290 „Zenkō“ je tanková parní lokomotiva vyrobená britskou společností Manning Wardle v roce 1881 (14. rok éry Meidži). Je představována jako první parní lokomotiva, která jezdila v prefektuře Saitama. Název „Zenkō“ pochází ze skutečnosti, že lokomotiva byla vyložena a smontována poblíž chrámu Zenkō-ji ve městě Kawaguchi v prefektuře Saitama.
Parní lokomotiva Japonských státních drah typu 9850 (9856)
Parní lokomotiva řady 9850 Japonských národních drah (9856) je lokomotiva typu Mallet vyrobená společností Henschel & Sohn v Pruském království (dnešní Německo) a dovezená v roce 1912. Sloužila k tažení těžkých vlaků na úsecích s prudkým stoupáním na hlavních tratích, například mezi Yamakita a Numazu na trati Tókaidó a mezi Naganem a Naoetsu na trati Šin'etsu.
Tento stroj je jedinou parní lokomotivou typu Mallet dochovanou v Japonsku. Aby byla patrná vnitřní konstrukce, je vystaven s odříznutými částmi kotle a dalšími prvky.
Parní lokomotiva Japonských státních drah typu C 57, lokomotiva č. 135
Parní lokomotivy JNR třídy C57 jsou tendrové parní lokomotivy vyráběné od roku 1937 (éra Šówa 12) do roku 1947 (éra Šówa 22). Díky svému elegantnímu vzhledu se jim říká „dámy“.
Lokomotiva číslo 135 je známá jako stroj, který v roce 1975 (éra Šówa 50) na Muroranské hlavní trati táhl poslední pravidelný osobní vlak JNR tažený parní lokomotivou.
Elektrická jednotka šinkansen řady 0 „Hikari“
Vlak řady 0 šinkansen, představený při otevření tratě Tókaidó šinkansen v roce 1964, byl prvním japonským vlakem šinkansen pro komerční provoz. Spoj „Hikari“ propojil Tokio a Šin-Ósaku přibližně za 4 hodiny. V provozu zůstal také na trati Sanjó šinkansen, otevřené v roce 1972.
První čelní vozy řady 0 měly kryt spřáhla na přídi z průsvitné akrylové pryskyřice. Světlo předních návěstních svítilen jej jemně rozzářilo, čímž vznikl design zvaný světelná příď. Tento vůz jej reprodukuje.
Po rozdělení a privatizaci Japonských státních drah přešly tratě Tókaidó a Sanjó šinkansen mimo působnost JR East. Tento vůz darovala v roce 2009 společnost JR West.
vlak Šinkansen řady 200
Šinkansen řady 200 je železniční vůz šinkansenu, který se objevil při otevření tratí Tóhoku a Džóecu šinkansen v 1982. Jeho vzhled je velmi podobný řadě 0, ale protože jezdí v chladných a zasněžených oblastech, jeho hlavním rysem je odolnost vůči chladu a sněhu.
Barevná kombinace bílého (slonovinového) podkladu se zelenými pruhy je typickým vnějším znakem řady 200. Dodnes jsou například na tokijském nádraží piktogramy šinkansenů Tókaidó a Sanjó znázorněny modře, zatímco piktogramy šinkansenů Tóhoku, Jamagata, Akita, Hokkaidó, Džóecu a Hokuriku zeleně. Zelená barva se také překrývá s firemní barvou JR East.
Informace o budově tokijského nádraží a vlacích šinkansen najdete v článku níže.
vlak šinkansen řady 400 / vlak šinkansen řady E 5
Zleva jsou elektrická jednotka šinkansen řady 400 a elektrická jednotka šinkansen řady E5.
Elektrická jednotka šinkansen řady 400 byla uvedena do provozu při otevření šinkansenu Jamagata v roce 1992 a stala se prvním japonským vozidlem Mini-šinkansen. Mini-šinkansen je systém, který umožňuje přímý provoz vlaků šinkansen po upravených konvenčních tratích, mimo jiné jejich přestavbou na standardní rozchod. Vozidla jsou proto menší než běžné vlaky šinkansen, aby mohla jezdit i po úsecích konvenčních tratí. Tento systém využívá také šinkansen Akita, který byl otevřen v roce 1997.
Vlak řady E5 šinkansen byl vyvinut pro komerční provoz na trati Tóhoku šinkansen rychlostí nejméně 300 kilometrů za hodinu. V roce 2013 dosáhl komerčního provozu rychlostí 320 kilometrů za hodinu, tehdy nejvyšší v Japonsku.
vlak šinkansen řady E 1 „Max Toki“
Elektrická jednotka šinkansen řady E1, uvedená do provozu v1994 roce, byla první šinkansenovou soupravou s výhradně2 patrovými vozy. Především sloužila na tratích Tóhoku a Džóecu.
„Max“ je zkratka pro „Multi Amenity Express“. „Toki“ je také název vlaku na Joetsu šinkansenu.
elektrický vlak řady 181 JNR „Toki“
Řada 181, předchůdce elektrických jednotek JNR řady 151, se objevila v 1958 a byla první rychlíkovou elektrickou jednotkou JNR. Jako rychlík „Kodama“ spojovala Tokio a Ósaku za 6 hodin a 50 minut. Po otevření Tókaidského šinkansenu v 1964 byly některé vozy převedeny na rychlík „Toki“ na trati Džóecu a po posílení výkonu pro zvládání stoupání byly přejmenovány na řadu 181.
S otevřením šinkansenů Tóhoku a Džóecu v 1982 skončil také pravidelný provoz řady 181.
Elektrický vůz JNR řady Nade 6110 (elektrický vůz JNR řady Hode 6110)
Elektrické vozy Japonských státních drah řady Nade 6110 byly vyráběny od roku 1911 (44. rok éry Meidži) do roku 1914 (3. rok éry Taišó) pro tratě Čúó a Jamanote. Jde o nejstarší dochovaný elektrický vůz s podvozky. Díky 2 podvozkům vpředu a vzadu mohl plynule projíždět oblouky a zajišťoval stabilní jízdu. Měl také prvky, které se staly předobrazem pozdějších příměstských elektrických vlaků, například 3 dveří na každé straně. Je označen za významnou kulturní památku Japonska.
Dieselový vůz typu KiHa 41300
Motorový vůz řady KiHa 41300 patří mezi rané motorové vozy JNR. Objevil se v 1930. letech a přispěl k modernizaci regionálních tratí. Motorový vůz je železniční vozidlo poháněné vlastním motorem a na neelektrifikovaných tratích vzbudil pozornost jako náhrada parních lokomotiv.
Z okna vlaku se odráží nádherná krajina podél tratě Koumi.
Osobní vůz typu Maite 39
Osobní vůz řady Maite 39 byl vyroben v roce 1930 (5. rok éry Šówa) v počtu pouhých 2 kusů. Tento vyhlídkový vůz 1. třídy Japonských státních drah býval připojen na konec expresního vlaku Fudži, který spojoval Tokio se Šimonoseki.
Je charakteristický luxusním interiérem v čistě japonském stylu zvaným „Momoyama“.
osobní vůz řady 20 JNR (osobní vůz typu NahaneFu 22)
Osobní vozy JNR řady 20 byly uvedeny do provozu v roce 1958 pro lůžkový expres „Asakaze“ mezi Tokiem a Hakatou. Podle své modré skříně dostaly přezdívku Modrý vlak. Vůz typu Nahanefu 22, uvedený do provozu v roce 1964, je pozdější lůžkový vůz 2. třídy s oddílem průvodčího.
Imperiální vůz 1 (první generace)
Císařský vůz č. 1, první generace, je prvním japonským císařským vozem (osobní vůz určený výhradně pro císaře), vyrobeným v roce 1876 (rok 9 éry Meidži). Byl připraven pro cestu císaře Meidžiho při zahájení železničního provozu mezi Kjótem, Ósakou a Kóbe. Je označen za významnou kulturní památku Japonska.
Elektrická lokomotiva JNR řady ED40
Elektrická lokomotiva JNR řady ED40 je stejnosměrná ozubnicová elektrická lokomotiva, jejíž výroba začala v roce 1919 (8. rok éry Taišó) pro strmý úsek mezi Jokokawou a Karuizawou (průsmyk Usui) na hlavní trati Šin'ecu. Vznikla podle německé řady EC40 s dalšími vylepšeními a byla první ozubnicovou stejnosměrnou elektrickou lokomotivou vyrobenou v Japonsku i první elektrickou lokomotivou japonské výroby u JNR. Byla vyrobena v závodě ministerstva železnic v Ómiji. Je zapsána mezi významné kulturní památky Japonska.
Točna
Uprostřed stanice vozidel v 1. patře hlavní budovy se nachází točna pro vystavované exponáty. Oblíbeným programem je ukázka otáčení točny a troubení píšťaly, při níž se točna otáčí za zvuku píšťaly. Vozidla na točně se podle období obměňují, například parní lokomotiva typu C57 nebo elektrická lokomotiva typu EF55.
Elektrická lokomotiva JNR typu EF55
Elektrická lokomotiva JNR EF 55 je osobní elektrická lokomotiva, jichž bylo v 1936 vyrobeno pouze 3 kusů.
Její proudnicová přední část odráží celosvětový trend železničního designu 1930, který lze spojit i s britskou lokomotivou Mallard. Řada EF 55 vychází z elektrické lokomotivy Pennsylvania Railroad řady GG 1.
Informace o expozici v Národním železničním muzeu Spojeného království najdete v článku níže.
Minivláček
Jedná se o miniaturní jízdní vlak typu 259 společnosti JR East „Narita Express“. Na venkovním okruhu dlouhém 1 kol a 300 metrů si můžete vyzkoušet řízení vlaku. Při ovládání se sledují signály a rychlost, takže se zážitkovou formou naučíte, jak probíhá bezpečný železniční provoz.
Linka k Železničnímu muzeu
Jedná se o miniaturní vlak spojující hlavní budovu „Centrální stanice muzea“ se severní budovou „Severní stanice muzea“. Napodobuje elektrickou jednotku řady šinkansenů E2. Modrobílá karoserie připomínající řadu E2 a uspořádání spojující dvě „stanice“ ukazují koncepci expozice, která proměňuje přesun po muzeu v železniční zážitek.
Základní informace o Železničním muzeu
Níže uvedené informace byly dne 16. září 2026 ověřeny v oficiálních zdrojích. Při plánování cesty si zkontrolujte také nejnovější informace na oficiálním webu.
- 🔗 Oficiální web
- Informace o expozicích a zážitcích Železničního muzea, otevíracích dnech, vstupenkách a využití miniaturního řiditelného vlaku a simulátorů najdete na oficiálním webu.
鉄道博物館 - THE RAILWAY MUSEUM -埼玉県さいたま市大宮区にある鉄道博物館は、日本最大級の鉄道ミュージアムです。歴史的な車両展示や体験型シミュレータ、企画展などを通して鉄道の魅力を存分に楽しめます。www.railway-museum.jp - 📍 Adresa
- Ōnarichō 3-chōme 47, čtvrť Ōmiya, Saitama, prefektura Saitama
- 🕒 Otevírací doba
- Od 10:00 do 17:00; poslední vstup v 16:30.
- 🚫 Zavírací dny
- Každé úterý a období konce a začátku roku. Pokud úterý připadne na státní svátek nebo během delších školních prázdnin, může být otevřeno. ⚠️ Před návštěvou zkontrolujte kalendář otevírací doby.
- 💶 Vstupné
- Předprodejní vstupenka pro dospělého stojí 1,500 jenů a vstupenka zakoupená v den návštěvy 1,600 jenů. Ceny jednotlivých typů vstupenek, způsoby nákupu a rezervace zážitků podrobně popisuje následující část „Vstupenky do Železničního muzea“.
- ⏱️ Doba návštěvy
- Na prohlídku skutečných kolejových vozidel a hlavních expozic počítejte přibližně 2 až 3 hodiny. K vidění je železniční dioráma, ukázka otáčení točny a houkání lokomotivy, miniaturní řiditelný vlak a simulátory řízení. ⚠️ Chcete-li využít zážitkové programy, vyhraďte si více času na rezervace, losování a čekání.
Vstupenky do Železničního muzea
- 💶 Vstupné
-
- V předprodeji (do předchozího dne): dospělí 1,500 jenů, žáci základních a středních škol 500 jenů, děti předškolního věku od 3 let 200 jenů
- V den návštěvy: dospělí 1,600 jenů, žáci základních a středních škol 600 jenů, děti 300 jenů
- Do 3 let: zdarma
Osoba s průkazem pro osoby se zdravotním postižením a jeden doprovod 1 mají nárok na slevu.
- 🎫 Vstupenky a rezervace zážitků
- Vstupenky lze zakoupit na oficiálním online prodeji, v obchodech se smíšeným zbožím a v automatech muzea. Vstupenky s rezervací zážitku na miniaturní řídicí vlak, simulátor E5, simulátor D51 nebo simulátor průvodčího se prodávají prostřednictvím Seven Ticket.
- 🚆 Miniaturní řídicí vlak a placené simulátory
- Miniaturní řídicí vlak a simulátory D51, E5 a průvodčího stojí každý 1 jízd 600 jenů. O účasti rozhoduje losování v aplikaci Tep-paku a každý zážitek má věkové podmínky. Některé simulátory jsou zdarma a fungují podle pořadí příchodu.
Přístup k Železničnímu muzeu
Nejbližší stanice k Železničnímu muzeu je stanice New Shuttle Railway Museum. Po výstupu z nádražních turniketů jděte přibližně 1 minut na sever podél přístupové cesty a dorazíte ke vchodu do Železničního muzea.
Z nádraží Ómija je to ke stanici Železniční muzeum linkou New Shuttle (Saitama New Urban Transit) 1 stanici, přibližně 2 minut. Pěšky trvá cesta z nádraží Ómija k Železničnímu muzeu přibližně 24 minut.
Automobily
Při cestě autem můžete využít vyhrazené parkoviště muzea. O víkendech může být parkoviště plné, proto zvažte také cestu veřejnou dopravou. Parkoviště se zavírá v době uzavření Železničního muzea.