Co stojí za vidění na tokijském nádraží
Tokijské nádraží je největším terminálem šinkansenů v Japonsku, odkud vyjíždějí například Tókaidó a Sanjó šinkanseny do oblasti Tókai, Kansai, Čúgoku a Kjúšú, Tóhoku a Hokkaidó šinkanseny do Tóhoku a Hokkaidó a Džóecu a Hokuriku šinkanseny do Šinetsu a Hokuriku,největší terminál šinkansenů v Japonsku.
Z běžných železničních linek zde zastavují mimo jiné linky Jamanote, Keihin-Tóhoku, Ueno-Tokio (Tókaidó, Ucunomija, Takasaki a Džóban), Čúó (rychlíková), Jokosuka-Sóbu (rychlíková) a Keijó-Musashino, stejně jako tokijské metro Marunouči.
Historie
V roce 1872 (5. rok éry Meidži),mezi stanicemi Šimbaši a Jokohama byla otevřena první železnice v Japonsku(státní železnice). Stanice Šimbaši odpovídá dnešní stanici Šiodome a stanice Jokohama dnešní stanici Sakuragičó. V roce 1889 (22. rok éry Meidži) byl otevřen celý úsek mezi stanicemi Šimbaši a Kóbe (Tókaidóská hlavní trať).
V roce 1883 (16. roce éry Meidži)první japonská soukromá železnice mezi stanicemi Ueno a Kumagaya(Japonská železnice) zahájila provoz. V roce 1891 (24. roce éry Meidži) byl dokončen celý úsek mezi stanicemi Ueno a Aomori (pozdější trať Tóhoku).
V hustě zastavěné oblasti, kde byla výstavba obtížná,úsek mezi nádražími Šimb aši a Uenoměl být propojen vyvýšenou železnicí a po cestě měl být zřízenÚstřední terminál (Centrální nádraží). Jako místo pro Ústřední terminál byla vybrána Marunouči, která byla ve státním vlastnictví a kde bylo snadné zajistit pozemky.
Po čínsko-japonské válce a znárodnění japonských železnic byla v roce 1914 (3. rok éry Taišó) centrální staniceTokijské nádražípřejmenována a otevřena. Bývalé nádraží Šimbaši bylo přejmenováno na nádraží Šiodome a bývalé nádraží Karasumori na nádraží Šimbaši.
S otevřením tokijského nádraží Tókaidó hlavní trať změnila svůj výchozí bod na tokijské nádraží. V roce 1925 (14. rok éry Taišó), současně se zahájením okružního provozu linky Jamanote, byl otevřen úsek mezi tokijským a uenockým nádražím a také Tóhoku hlavní trať změnila svůj výchozí bod na tokijské nádraží.
V roce 1964 (Šówa 39) byl mezi tokijským a šin-ósašským nádražímTókaidó šinkansenuveden do provozu.Tóhoku šinkansenbyl po provizorním otevření úseku mezi Ómijou a Moriokou v roce 1982 (Šówa 57) prodloužen v roce 1985 (Šówa 60) do nádraží Ueno a v roce 1991 (Heisei 3) do Tokia, čímž byl otevřen celý úsek.
Nádražní budova Marunouči
Kingem Tatsunem a Mandžim Kasaiembylo společně navrženo a dokončeno v roce 1914. Bylo vyhlášeno významnou kulturní památkou Japonska. S Iwate Bank Red Brick Hall v Morioka, která byla dokončena dříve podle společného návrhu obou architektů, má společné designové prvky, jako jsou červené cihly a klenuté stropy.
Informace o turistických zajímavostech, gastronomii, dopravě a dalších tématech v Morioka najdete v níže uvedeném článku.
Terminál, kde se sbíhá mnoho železničních linek
Nástupiště Tókaidó a Sanyó šinkansenu spravovaná JR Central (modrá) a nástupiště Tóhoku, Jamagata, Akita, Hokkaidó, Džóecu a Hokuriku šinkansenu spravovaná JR East (zelená) jsou oddělena.
Nástupiště šinkansenů jsou soustředěna na jaejasuské straně. Kromě nástupišť běžných vlaků na povrchu jsou zde také podzemní nástupiště linek Sōbu, Jokosuka a Keijō. Zejména linka Keijō je od ostatních nástupišť daleko, proto je vhodné nechat si na přestup dostatek času.
Šinkanseny, které můžete vidět na tokijském nádraží
Na nádraží Tokio můžete porovnat šinkanseny JR Central a JR East na jednom nádraží. Zde představujeme kombinace vlaků vyfocené na nádraží Tokio, včetně souprav stojících vedle sebe na stejném nástupišti a spojených jízd.
Zleva: řady N700 1000 (N700A) a 700.
Jde o spojenou jízdu souprav řady E3 japonského šinkansenu Jamagata a řady E2 šinkansenu Tóhoku.
Jamagatská šinkansenová řada E3 „Cubasa“ ukončila pravidelný provoz v prosinci 2025 v souvislosti se zahájením provozu řady E8.
Zleva: řada E5 Tohoku-Hokkaido Shinkansen a řada E7 Joetsu-Hokuriku Shinkansen.
Vzadu jede spojená souprava Tóhoku šinkansenu řady E2 a vpředu spojená souprava Akita šinkansenu řady E6 s Tóhoku–Hokkaidó šinkansenem řady H5.
Jde o spojený provoz japonské vysokorychlostní železnice Yamagata Shinkansen řady E3 a Tóhoku-Hokkaidó Shinkansen řady H5.
Vůz Šinkansen řady E926 může během jízdy po vysokorychlostní trati provádět měření rychlostí 275 kilometrů za hodinu.East i (čte se East Eye)se mu říká.
Zleva jsou šinkanseny řady N700 na tratích Tókaidó–Sanjó a řady E5 na tratích Tóhoku–Hokkaidó. Tyto dva šinkanseny vypadají blízko, ale ve skutečnosti jsou daleko. Stejně jako voda a olej se nikdy nekříží.
Podrobnosti o pozadí vývoje obou šinkansenů a charakteristikách jednotlivých typů šinkansenů najdete v článku níže.
Základní informace o nádraží Tokio
Níže uvedené informace byly dne 16. září 2026 ověřeny v oficiálních zdrojích. Při plánování cesty si zkontrolujte také nejnovější informace na oficiálním webu.
- 🔗 Oficiální web
- Informace o odbavovacích branách, pokladnách a vybavení stanice najdete na stránce JR East věnované tokijskému nádraží.
JR東日本 公式サイトwww.jreast.co.jp
- 📍 Poloha
- 1-chome Marunouchi, Chiyoda-ku, Tokio
- 🕒 Otevírací doba
- Liší se podle vlaků, odbavovacích bran, pokladen a zařízení uvnitř stanice.
- 💶 Cena
- Prohlídka exteriéru nádražní budovy Marunouchi je zdarma. Pro vstup za odbavovací brány potřebujete jízdenku pro daný úsek nebo vstupenku na nástupiště.
- ⏱️ Doba návštěvy
- Pokud si prohlédnete především budovu Marunouchi, počítejte s 30–60 minutami; při návštěvě zajímavostí uvnitř stanice a obchodních zařízení je orientační doba 1–2 hodiny (odhad redakce).⚠️ Doba se může lišit podle davů, rozsahu prohlídky a toho, zda přestupujete.
Doprava na tokijské nádraží
Pokud rozdělíme linku JR Yamanote na východní stranu, která vede souběžně s linkami Keihin-Tóhoku a Ueno-Tokio, a západní stranu, která vede souběžně s linkami Saikjó a Šónan-Šindžuku, je tokijské nádraží největším přestupním uzlem na východní straně. Se stanicí Šindžuku, největším přestupním uzlem na západní straně, ho spojují přes centrum linka JR Chūō (rychlíková) a tokijské metro Marunouči.
Přestup ze šinkansenu
Při přestupu ze šinkansenu na běžné vlakové linky počítejte s časem potřebným na přesun mezi nástupišti. Podle standardních přestupních časů JR East je orientační doba pro přestup mezi Tókaidó a Sanjó šinkansenem a šinkanseny Tóhoku, Jamagata, Akita, Hokkaidó, Džóecu a Hokuriku 8 minut, zatímco přestup na linku Kejó trvá přibližně 20 minut. Tyto časy se mohou měnit například kvůli stavebním pracím na stanici.
