Co si prohlédnout v Muzeu SCMAGLEV a železnic
SCMAGLEV and Railway Park je železniční muzeum v Kinjo-futo v minato-ku v Nagoji. Bylo otevřeno v roce 2011 a spravuje ho a provozuje Central Japan Railway Company (JR Central).
Jediný dochovaný parní vůzparní vůz Hoji č. 6014a jeden z nejstarších dochovaných domácích autobusů,první autobus JNRjsou označeny za významné kulturní památky Japonska.
Kromě toho je zde vystaveno mnoho cenných železničních vozidel, například elektrická jednotka JNR řady 52 (typ MoHa 52), která představuje typický předválečný rychlík, nebo zkušební vozidla šinkansenu a supravodivého maglevu.
Spolu s Železničním muzeem JR East v Saitamě a Železničním muzeem JR West v Kjótujedno ze tří nejvýznamnějších železničních muzeí v Japonsku.
Hned po vstupu upoutá pozornost symbolická expozice, která je jakousi tváří železničního muzea SCMaglev. Zleva jsou vystaveny parní lokomotiva JNR řady C62, elektrická jednotka Šinkansen řady 955 (300X) a supravodivý maglev MLX01-1. Velká obrazovka vysvětluje historii zvyšování rychlosti železnic v Japonsku.
Parní lokomotiva Japonských státních drah typu C62
Parní lokomotiva Japonských státních drah typu C62 je tendrová parní lokomotiva vyrobená v letech 1948 až 1949. Je známá jako parní lokomotiva z díla Leijiho Matsumota „Galaxy Express 999“.
Tato lokomotiva v roce 1954 dosáhla japonského rychlostního rekordu pro parní lokomotivy a světového rychlostního rekordu pro parní lokomotivy s úzkým rozchodem129 kilometrů za hodinu; jde o lokomotivu číslo 17. Mimochodem, světový rychlostní rekord parních lokomotiv včetně normálního rozchodu činí 203 kilometrů za hodinu, kterého lokomotiva Mallard dosáhla v roce 1938. Mallard je vystaven v Národním železničním muzeu ve Spojeném království.
Více o Národním železničním muzeu Spojeného království, kde je vystaven Mallard, najdete v článku níže.
Elektrická jednotka řady Šinkansen 0
Vlak šinkansen řady 0 byl první komerční šinkansen v Japonsku a objevil se při zahájení provozu Tókaidó šinkansenu v roce 1964. Díky zaoblenému tvaru čela získal přezdívku „knedlíkový nos“ a je znám jako železniční vozidlo symbolizující období rychlého hospodářského růstu Japonska.
V době zahájení provozu dosahoval jako nejvyšší provozní rychlost (maximální rychlost v komerčním provozu) světového prvenství210 kilometrů za hodinu a spojil Tokio a Šin-Ósaku přibližně za 4 hodiny. V roce 1986 byla nejvyšší provozní rychlost zvýšena na 220 kilometrů za hodinu a až do svého vyřazení v roce 2008 podporoval japonskou vysokorychlostní železnici po celých 44 let.
Elektrická jednotka šinkansen řady 100
Vůz šinkansenu řady 100 zahájil komerční provoz v roce 1985 jako nástupce řady 0. Kromě výrazného tvaru čela měl jako první vysokorychlostní železnice na světě 2patrové vozy a výrazně zvýšil pohodlí díky soukromým kupé v zelené třídě a otočným sklopným sedadlům na všech místech běžné třídy.
Maximální provozní rychlost řady 100 činí 220 kilometrů za hodinu a řada 100N (sestava V), která se začala objevovat od roku 1989, dosáhla v úseku Sanyó šinkansen230 kilometrů za hodinukomerčního provozu. Řada 100N je vystavena v Železničním muzeu v Kjótu.
Informace o expozicích v Železničním muzeu v Kjótu včetně řady 100N najdete v článku níže.
Elektrická jednotka šinkansenu řady 300
Elektrická jednotka šinkansen řady 300 zahájila v roce 1992provoz jako první „Nozomi“a výrazně zvýšila rychlostní výkony železničních vozů.Provozní rychlostí 270 kilometrů za hodinudokázala spojit Tokio a Šin-Ósaku nejrychleji za 2 hodiny a 30 minut.
Elektrická jednotka Šinkansen řady 700
Vlak Šinkansen řady 700 zahájil komerční provoz v roce 1999 jako nový standardní typ po řadách 300 a 500. Byl vyvinut s cílem komplexně zlepšit nejen vysokou rychlost, ale také jízdní pohodlí, tichost a energetickou úspornost. Charakteristický tvar čela připomínající ptakopyska snižuje hluk při průjezdu tunely. Nejvyšší provozní rychlost činí 270 kilometrů za hodinu na Tókaidó šinkansenu a 285 kilometrů za hodinu na Sanjó šinkansenu.
Vlak řady N700 šinkansenu
Šinkansenový vůz řady N700 zahájil komerční provoz v roce 2007 jako nástupce řady 700. Tento vůz dále zlepšil rychlost, pohodlí i ekologické parametry a dosáhl komerční rychlosti285 kilometrů za hodinu na Tókaidském šinkansenu a 300 kilometrů za hodinu na Sanyó šinkansenu.
Navíc se jednalo o prvnísystém naklápění skříněpoužitý u japonského šinkansenu, což je také jeho významnou vlastností. Díky tomu bylo možné i na Tókaidó šinkansenu s mnoha zatáčkami méně zpomalovat, zkrátit jízdní dobu a zlepšit pohodlí cestujících. Z vlaků s naklápěním skříně je dobře známý italský Pendolino.
Informace o italských železnicích včetně vlaků Pendolino najdete v článku níže.
Elektrická jednotka šinkansenu řady 955 (300X)
Šinkansen 955 (300X) je zkušební vlak vyvinutý společností JR Central za účelem testování vysokorychlostní jízdy. Byl vyroben v roce 1994 a během jízdních zkoušek se shromažďovaly a ověřovaly různé údaje o jízdních vlastnostech ve vysokých rychlostech, hluku, konstrukci skříně, sběrači, podvozcích a dalších prvcích. V roce 1996 zaznamenal mezi stanicemi Maibara a Kjóto na lince Tókaidó Šinkansenrychlost 443 kilometrů za hodinu.
Supravodivý maglev MLX01-1
Supravodivý maglev MLX01-1 je zkušební vozidlo supravodivého maglevu vyvinuté společností JR Central. Byl vyroben v roce 1995. Využívá magnetickou sílu vznikající mezi supravodivými magnety umístěnými na vozidle a cívkami instalovanými na zemi, díky níž se vozidlo vznáší a jede. V roce 2003 na zkušební trati maglevu v prefektuře Jamanaši,581 kilometrů za hodinudosáhl rychlosti a vytvořil tehdejší světový rekord v železniční dopravě.
Elektrická jednotka Šinkansen řady 923, 0. série (souprava T4)
Elektrický vlak šinkansen řady 923, základní série 0 (souprava T4), je komplexní zkušební vůz pro elektrickou trakci a traťové zařízení, který za jízdy na pravidelných tratích měří stav elektrického, traťového a signalizačního zařízení na tratích Tókaidó a San'jó šinkansen. Jde o služební vůz vyvinutý na bázi řady 700 a podle barvy karoserie se mu říkáDoctor Yellow.
Elektrická jednotka šinkansenu řady 922, série 20 (souprava T3), která byla do roku 2025 vystavena v hlavní budově, byla přemístěna do Train Park Hakusan (Hakusan, prefektura Išikawa), kde je nyní vystavena trvale.
Parní lokomotiva Japonských státních drah Ke90
Parní lokomotiva JNR třídy Ke90 je tanková parní lokomotiva pro lehké železnice, kterých byly v roce 1918 vyrobeny pouze 2 kusy. Původně byla používána jako typ A železnice Tóno na tratích lehké železnice s rozchodem 762 mm. V roce 1926 přešla pod ministerstvo železnic a byla přejmenována na třídu Ke90. Úsek Šin-Tadžimi–Hiromi se po začlenění do linky JNR Taita stal součástí dnešní linky JR Taita. Tehdejší železnice Tóno byla jinou společností než dnešní Tóno Railway Co., Ltd.
Dochovaly se oba, tedy 2 vozy, a 1 z nich je vystaven v muzeu SCMAGLEV and Railway Park. Zbývající 1 vůz typu Ke91 je vystaven na stezce Horidome Poppo-michi v Hamamacu.
Parní lokomotiva JNR C57 č. 139
Parní lokomotiva JNR typu C57 je osobní tendrová parní lokomotiva vyráběná v letech 1937 (12. rok éry Šówa) až 1947 (22. rok éry Šówa). Díky svému elegantnímu vzhledu se jí říká„dáma“. Tento konkrétní stroj je lokomotiva číslo 139, která 18krát táhla císařský vlak.
Parní motorový vůz Hoji 6014 (KiHa 6401)
Parní motorový vůz Hoji 6014 byl vyroben v roce 1913 (2. rok éry Taišó) jakoparní motorový vůz systému Kudó. Tento typ samohybného vozidla umožňoval provoz jediného vozu díky pohonnému mechanismu podobnému parní lokomotivě umístěnému na jedné straně osobního vozu; v roce 1909 (42. rok éry Meidži) jej vyvinul Heijiró Kudó. Hoji 6014 je jedním z japonských parních motorových vozů využívajících tento systém a sloužil ke krátkodobé přepravě na neelektrifikovaných tratích. Později byl přejmenován na KiHa 6401 a provozován do roku 1943 (18. rok éry Šówa). Je zapsán jako významná kulturní památka Japonska.
Elektrická lokomotiva JNR řady ED18
Elektrická lokomotiva Japonských státních drah ED18 byla původně dovezena britskými železnicemi v roce 1923 ministerstvem železnic jako vozidlo pro elektrifikaci hlavní trati Tókaidó a později upravena pro používání na lince Iida. Po vyřazení z provozu byla obnovena do provozuschopného stavu a znovu sloužila jako lokomotiva provlak Trokko Familya další nákladní vlaky na lince Iida.
Vlak JNR MoHa 12 (vlak KuMoHa 12)
Elektrický vůz JNR MoHa 12 (KuMoHa 12) vychází z vozu vyrobeného jako první ocelový elektrický vůz japonského železničního ministerstva, typ MoHa 30. Později prošel přestavbou na služební vůz KuMoYa 22 a v roce 1987 byl znovu upraven pro přepravu cestujících. Elektrické vozy Japonských státních drah (JNR) se v metropolitní oblasti Tokia a v oblasti Keihanshin nazývalykokuden (japonské elektrické vlaky). Používala se také přezdívkageta-den ve smyslu „vlak, do kterého lze snadno nastoupit v dřevácích“. „Ganso Geta-den-go“ je přezdívka zvláštního vlaku, který jezdil na lince Iida v roce 1987. Tento vůz byl na lince Iida používán i poté.
Logo Japonských státních drah (JNR) je také na krytu ventilátoru umístěného na stropě.
Elektrický vlak japonských státních drah řady 52 (typ MoHa 52)
Vlak japonských státních drah řady 52 (typ MoHa 52) byl vyroben v letech 1936 až 1937 jako rychlík pro oblast Keihanshin na tratích Tókaidó a Sanjó (dnešní linky JR Kyoto a JR Kobe). Výraz „proudnicový vlak“ se v japonštině označuje jakoRyūdena pod touto přezdívkou byl znám. Šlo o jeden z reprezentativních typů předválečných rychlíků a o průkopníka rychlých vlaků v oblasti Keihanshin, který předznamenal dnešní „Shin-kaisoku“.
Na stropě jsou řady elegantních plochých kulatých lamp s dekorativním kováním.
Vůz řady 117 Japonských státních drah (typ KuHa 117)
Elektrický vlak Japonských státních drah řady 117 (typ KuHa 117) byl uveden do provozu v roce 1980 jako rychlý vlak v oblasti Kjóto–Ósaka–Kóbe a stal seprvním vozidlem určeným výhradně pro službu „Shin-Kaisoku“. Služba „Shin-Kaisoku“ byla zahájena v roce 1970 s řadou 113 a v roce 1972 ji převzala řada 153, ale řada 117 byla nově vyrobena jako náhrada za stárnoucí řadu 153. Od roku 1982 byla nasazována také v oblasti Tókai jako rychlý vlak a získala oblíbenou přezdívkuTókai Liner.
Osobní vůz JNR typu OYa 31
Osobní vůz JNR Oya 31 byl vyroben přestavbou stávajícího osobního vozuměřicí vůz stavebního průjezdného profiluCelkem 7 vozů bylo přestavěno v letech 1949 až 1961. Pomocí kontaktních senzorů umístěných kolem skříně vozu měřil za jízdy, zda pozemní zařízení, jako jsou nástupiště a stožáry trakčního vedení, zůstávají v předepsaném prostoru zvaném „stavební průjezdný profil“.
Autobus Japonských státních drah č. 1
Autobus č. 1 Japonských státních drah byl vyroben v roce 1930 (5. rok éry Šówa) společností Tokyo Gas and Electric Engineering Company a patří mezi nejstarší dochované autobusy domácí výroby. Provozovalo jej automobilové oddělení Japonských státních drah na tratích Okazaki–Tadžimi a Kózó-dži–Seto Kinenbaši. Je zapsán jako významná kulturní památka Japonska.
Železniční simulátor
V simulátoru šinkansenu „N700“ si můžete vyzkoušet řízení soupravy Tókaidó šinkansen řady N700 na maketě kabiny v životní velikosti a s velkou obrazovkou. K dispozici jsou také simulátor řízení běžného vlaku a simulátor průvodčího, kde si lze vyzkoušet bezpečnostní kontroly ve stanici, otevírání a zavírání dveří i hlášení ve vlaku.
Železniční dioráma
Na nástupišti šinkansenu stanice JR Nagoya, nad nímž se tyčí JR Central Towers a JR Gate Tower, stojí soupravy N700 a N700S.
Na snímku probíhá v noci výměna kolejového štěrku pomocí pracovního vozidla zvaného NBS (New Ballast Scraper).
Výstavní místnost supravodivého SCMAGLEV
Pomocí modelů, experimentálních zařízení a dalších pomůcek se můžete naučit, jak supravodivý maglev funguje. V minikině si kromě projekce můžete prostřednictvím vibrací sedadel vyzkoušet svět rychlosti 500 kilometrů za hodinu.
Základní informace o železničním muzeu SCMaglev
Níže uvedené informace byly dne 16. září 2026 ověřeny v oficiálních zdrojích. Při plánování cesty si zkontrolujte také nejnovější informace na oficiálním webu.
- 🔗 Oficiální web
- Informace o expozicích, dnech otevření, vstupenkách, simulátorech a dalších možnostech najdete na oficiálním webu muzea SCMAGLEV a železničního muzea.
リニア・鉄道館｜ＪＲ東海ＪＲ東海 リニア・鉄道館 〜夢と想い出のミュージアム〜 3月14日、名古屋に誕生。語り継ぐ、夢と想い出が、ここにある。museum.jr-central.co.jp
- 📍 Adresa
- 3-2-2 Kinjōfutō, čtvrť Minato, město Nagoja, prefektura Aiči
- 🕒 Otevírací doba
- Otevřeno je od 10:00 do 17:30, poslední vstup je v 17:00.
- 🚫 Zavírací dny
- Každé úterý (pokud je svátek, následující den) a od 28. prosince do 1. ledna. Během Zlatého týdne, období Obonu a na začátku roku může být otevřeno i v úterý.⚠️ Vzhledem k možnosti dočasného uzavření kvůli počasí nebo jiným okolnostem si ověřte kalendář otevření.
- 💶 Vstupné
- Běžné vstupné činí 1,200 jenů. Podrobné ceny podle typu vstupenky, online vstupenky a vstupenky na simulátory jsou uvedeny v následující části „Vstupenky do muzea SCMAGLEV a železničního muzea“.
- ⏱️ Doporučená délka návštěvy
- Prohlídka skutečných železničních vozidel a hlavních expozic zabere přibližně 2 až 3 hodiny.⚠️ Pokud chcete využít simulátory, železniční dioráma nebo videoprojekce, počítejte s delší návštěvou včetně čekání.
Vstupenky do SCMAGLEV and Railway Park
- 💶 Vstupné
-
- Dospělí:1 200 jenů
- Žáci základních a středních škol:500 jenů
- Malé děti (předškolní děti od 3 let):200 jenů
- Běžné skupiny od 20 osob:Dospělí 1 000 jenů, žáci základních a středních škol 400 jenů, malé děti 100 jenů
- Držitel průkazu osoby se zdravotním postižením a 1 doprovázející osoba:každý 500 jenů (studenti středních škol a mladší každý 200 jenů)
- 🎫 Vstupenky a simulátory
- Online vstupenky na konkrétní datum lze zakoupit předem. Simulátor šinkansenu „N700“ a simulátor běžné železnice „Průvodčí“ stojí 500 jenů za 1 jízdu v délce přibližně 15 minut, zatímco simulátor běžné železnice „Řízení“ stojí 100 jenů za 1 jízdu v délce přibližně 10 minut. Vstupenky na simulátory se prodávají podle pořadí příchodu a prodej končí po dosažení stanoveného počtu. Na simulátor šinkansenu „N700“ a simulátor běžné železnice „Průvodčí“ lze zakoupit pouze 1 vstupenku na 1 osobu nebo 1 skupinu.
Ceny a podmínky prodeje se mohou změnit. Před nákupem si ověřte nejnovější informace na oficiálních webových stránkách.
Jak se dostat do parku SCMaglev a železnice
Nejbližší stanice k muzeu SCMAGLEV a železnic je stanice Kinjō-futō. Z nádraží Kinjō-futō dojdete asi za 1 minutu chůze na sever ke vchodu do muzea SCMAGLEV a železnic.
Z nádraží Nagoya na nádraží Kinjō-futō se linkou Aonami (trať Nishi-Nagoya Port společnosti Nagoya Rinkai Rapid Railway) dostanete přibližně za 24 minut.
Automobily
Muzeum SCMAGLEV a železnice nemá vlastní parkoviště. Pokud přijedete autem, využijte nedaleké městské parkoviště Kinjō-futō v Nagoji, ale protože se očekává velká obsazenost, doporučuje se pokud možno využít veřejnou dopravu. Sleva na parkovné není k dispozici.